Co dělají kantoři, když zrovna neučí
Věřte nebo ne, mnohdy se učí navzájem. O nezbytnosti dalšího vzdělávání pedagogů netřeba hovořit. A není to jen bezobsažná věta, na naší ZUŠ se vzděláváme nepřetržitě. Mnozí kolegové neváhají odjet za kurzy do vzdálených destinací, mnozí jsou sami lektory na seminářích a workshopech. Již méně se nám podaří odjet někam společně a vzdělávat se pospolu celý kolektiv. Paradoxně jsme se spíše sešli po čas doby covidové virtuálně, ale po hromadném setkání jsme si stýskali již delší dobu. Podařilo se tak alespoň na jeden den, a sice 4. května v Penzionu Jurášek, uprostřed Beskyd. Hlavním školitelem byl Mgr. Jiří Stárek, ředitel ZUŠ v pražské Hostivaři. Jako spolutvůrce dokumentu RVP pro základní umělecké školy má vždy mnoho podnětných připomínek k tématům ŠVP, systému hodnocení apod., ale jako zapálený pedagog, didaktik i metodik vždy vytáhne i pomyslného „králíka z klobouku“ – tedy téma, se kterým nikdo nepočítá a které všechny strhne. Nejinak tomu bylo i na začátku května. Přesto, že jsme přišli vyzbrojeni poznámkami a otázkami právě k našemu ŠVP, téma dne byla „Válka a vzdělání“. Samotné nás překvapilo, jak moc se nás toto téma dotýká, jak v nás rezonuje zejména lidsky, vytváří otázky bez odpovědí a obavy, že nenabídneme odpovědi dětem, které se ptají úplně stejně jako my. V odpoledním bloku již přišlo na řadu téma formativního hodnocení a zjištění, jak málo jej umíme a proč tomu tak je. Po dni plném informací, otázek zodpovězených, a ještě více nezodpovězených nás zachránila okolní příroda a čistý vzduch. To podstatné, možná nejpodstatnější, byla ale opět mnohokrát citovaná vzájemnost a pospolitost, kterou jsme během pandemie covidu postrádali. Konečně jsme si mohli s kolegy popovídat o docela běžných věcech, životech anebo třeba jen o tom, jak jsme rádi, že výborný oběd uvařil někdo jiný 😉. V běhu všedních dní se míjíme a potřebovali jsme se ujistit, že po tom „zarostlém chodníčku“ nejdeme sami a že jsme rádi, když vedle nás někdo jde, třeba někdy i mlčky.
Dalším mnohokrát odloženým, a nakonec realizovaným byl seminář paní Mgr. Petry Mařádkové, psycholožky a integrativní koučky. Přestože byl seminář zacílen hlavně na formativní hodnocení (jak vidíte, nevzdáváme se a obtížným tématům jdeme vstříc 😊), hovořili jsme o komunikaci a komunikovali jsme. Mnozí jsme zažili více Aha-momentů a poznali jsme se a také sebe navzájem v příkladech, což bylo mile úsměvné.
Závěrem mohu říci – věřím, že za mnohé – že se učíme rádi. V poslední době jsme zažili mnoho webinářů, seminářů a workshopů. Lektory vynikající, průměrné a někdy i ty vyloženě špatné. Tato dvě školení patřila mezi špičku a pomohla nám, kteří jsme se mohli zúčastnit, dozvědět se mnohé o sobě samých, nastavit zrcadlo aktuálnímu já, vyhodnotit své postoje a třeba se i pochválit a odpustit si. Aby to kantorské povolání nebylo k zoufání, ale vždy radostné doprovázení.
