Jak jsme k „Hele ukulele“ přišli

Publikováno 16. 5. 202317. 5. 2023

Již mnohokrát zde bylo citováno, že Akademie III. věku je oboustranně skvělý počin, že nás těší učit a naše seniory baví do hodin chodit. Z mnohých se za těch bezmála 5(!) let stali přátelé a spolupráce napříč školou je multikulturní a hlavně mezigenerační. V letošním školním roce se ovšem završil projekt, na němž jsme participovali s Ostravskou univerzitou. Zmíněný projekt „ASEB – Active Seniors´ Education without Barriers“ byl součástí velké grantové výzvy v rámci Erasmu+ – tedy aktivit financovaných EU a zaměřených na vzdělávání dospělých a seniorů.

Řešitelský tým sestával se sbormistrů a odborníků z praxe ze tří zemí – Portugalsko – Slovensko – ČR. Vedení projektu a organizační dohled měly dámy z PřF OU: Ing. Zdeňka Telnarová, Ph.D. a Pavla Janošová. Gró celého tříletého úsilí bylo ve sdílení národního, hudebního i obecně-kulturního povědomí. Projektové práce probíhaly souběžně na několika úrovních. Zejména časy covidové pandemie jsme využili pro tvorbu metodiky práce se seniorskými sbory a následnou diskuzi (řešitelé: E. Polášková, J. Rébola, M. Cabral, J. Bednáriková), tvorbu mezinárodního zpěvníku (řešitel: J. Mlčoch, M. Cabral, Z. Zahradníková), příprava obsahu e-learningového modulu o kulturním dědictví (řešitelé: A. Koval a T. Kovalová, J. Bednáriková, J. Rébola, M. Cabral). Veškeré dokumenty a komunikace byly dostupné i frekventantům projektu – našim akademikům, portugalským a slovenským seniorům, a to na platformě Moodle, což prověřilo i jejich IT dovednosti 😉. E-learningový kurz je ostatně přístupný i nyní po skončení projektu.

Cílem projektu však bylo nejen akademické sdílení, ale především osobní setkávání a společné muzicírování. Za tímto účelem měly 3 seniorské pěvecké sbory ve 3 evropských zemích pracovat na koncertním programu, který by v závěru projektu představily na společném koncertě. Všemu ovšem předcházelo setkání lektorů v Portugalsku, ve městě Ferreira de Zezere. S kolegy jsme měli možnost dokončit dokument metodiky, zapracovat jednotlivé národní specifikace a hlavně – naučit se hrát na portugalské národní nástroje – cavaquinho a ukulele. Osobní setkání s našimi partnery z Katolické univerzity v Ružomberoku a RUTIS – asociace univerzit III. věku bylo bez nadsázky výjimečně šťastné. Mimo to, že se jedná o odborníky na slovo vzaté, je velmi příjemné, že jsme našli společnou řeč i jako lidé, což usnadnilo mnohé. Lektorské stáž, sice náročná – ostatně jako každá zahraniční studijní cesta – však byla velkým přínosem. Jen díky možnosti hovořit o přístupech a odlišnostech ve výuce seniorů, o sociálních a kulturních podmínkách v jednotlivých zemích jsme mohli nastavit reálné cíle a naplánovat závěrečnou blended mobility v ČR.

Za českou stranu se zformovala skupina vzešlá z frekventantů seniorské nauky o hudbě, kamarádů a kolegů z Akademie III. věku a již etablovaný sbor Collegium bonum. Obě skupiny pracovaly převážně samostatně, svým tempem a odlišným zaměřením, což nebránilo úspěšnému spojení a sezpívání. Každý národní sbor přispěl do zpěvníku poněkud jiným repertoirem – Portugalci představili jednoduché strofické písně, které předpokládaly doprovod ukulele či cavaquinha, či v UNESCU zapsaných písní stylu „alentejo“. Slovenští partneři přinesli repertoir duchovní a my Češi lidové písně západního i východního typu. A byl to právě portugalský repertoir, který stál u zrodu formace českých ukulelistů, která dnes již funguje takřka nezávisle a říká si „Hele ukulele band“. Domácí půdu a podporu mají ukulelisté na ZUŠ E. Marhuly, za což patří velký dík především vedení školy. A to, co vypadalo jako největší překážka, tedy naučit se hře na ukulele, se stalo hnacím motorem, motivací a tmelem seniorské skupiny, která v současnosti zkouší každý týden a uspokojivě se rozrůstá.

Celý projekt vyvrcholil koncem září r. 2022 tzv. blended mobility – tedy společným 10-denním workshopem seniorských sborů a závěrečným mezinárodním koncertem. Naší destinací byl Hradec Králové. Kromě denní sborové praxe, při níž se střídali jednotliví sbormistři z Portugalska, Slovenska i ČR, měli možnost senioři navštívit nedaleký Hospital Kuks, Kutnou Horu a Prahu – tedy okusit část kulturního dědictví Čechů na vlastní kůži. Byla to velmi obohacující zkušenost – mnozí senioři, ať už portugalští nebo slovenští nikdy neopustili svou rodnou zemi a tento výjezd byl pro ně jedinečným dobrodružstvím. Náš obdiv mají zejména portugalští senioři, kteří byli v průměru od 6 a více let starší než naši. Miláčkem nás všech se stala paní Margaretha Koekebakker, šaramantní dáma původem z Holandska, která nyní žije v Portugalsku, aktivně studuje kurzy na univerzitě III. věku, hraje na flétnu, a to ve věku 90 let.

Jazyková bariéra mezi seniory vlastně úplně zmizela – jak už to tak bývá, lidé, kteří se chtějí domluvit, naleznou způsob. A pro případ, že by přece jen bylo něco k přeložení – texty písní, milostné (😉) verše, jídelní lístky atd., mohli všichni využit služeb skvělého tlumočníka Petra Šlechty, který se ukázal také jako nadšený zpěvák. Závěrečný koncert se odehrál v impozantních prostorách hradeckého Adalbertina a záznam koncertu je stále dostupný na platformě kurzu.

• 

• 

• 

Téměř celý koncert jsme reprízovali v adventním čase také na půdě Ostravské univerzity. Spoluúčinkovaly děti z přípravných sborů Slavíci a Kosi, Hele ukulele band a děti literárně-dramatického oboru ZUŠ E. Marhuly.

Projekt se definitivně uzavřel koncem r. 2022. V rámci jednotlivých projektů Erasmus+ za dané období jsme dokonce obdrželi zvláštní ocenění za vypracování, na čemž má lví podíl vedoucí řešitelského týmu, naše milá Zdeňka Telnarová, které vděčíme mimo jiné za to, že podnítila spolupráci OU a ZUŠ a bděla nad námi všemi po celou dobu trvání projektu. Jak jsme se opět přesvědčili na konferenci U3V v aule OU – andragogice a vzdělávání seniorů se věnují lidé s velkým srdcem, životním nadhledem a ochotou předávat. Věříme, že se budeme moci podílet na některém z dalších seniorských projektů, protože setkání, spolupráce a univerzální jazyk hudby jsou v dnešním individualizovaném světě potřeba jako sůl.

Velké poděkování patří všem mým nejbližším kolegům ze Slovenska, Portugalska i ČR, s nimiž jsme na projektu velmi úzce spolupracovali. Skvělí muzikanti, trpěliví učitelé a přátelé.

Eva Polášková