Májový koncert filharmoniků a dětí ZUŠ
Čtvrteční květnový podvečer patřilo pódium v sále JFO nejen domácímu orchestru, ale také mladým hudebníkům z řad základních uměleckých škol krajů moravskoslezského, zlínského a olomouckého a projektu „JFO dětem“. Příjemná tradice vznikla v rámci festivalu Múziáda a své místo má vždy na sklonku umělecké sezóny. Šikovní mladí hráči po boku filharmoniků usedají nejen po čas koncertu, ale připravují se během konzultací, kdy za jednotlivými hráči dojíždějí se svými vyučujícími. Mají tak možnost zažít práci profesionálních muzikantů v celé komplexnosti. V orchestru tak letos poprvé zasedla např. patrně nejmladší violoncellistka Markétka Štenclová /ZUŠ Bílovec/ vedle zkušeného (a pódiovým vystupováním zkoušeného) Vojtěcha Maliny za tympány /ZUŠ E. Marhuly Ostrava-M. Hory/.
Slavnostní večer zahájili: Mgr. Stanislav Folwarczny – náměstek hejtmana moravskoslezského kraje, Mgr. Jan Žemla – ředitel JFO a Mgr. Pavla Kovalová – ředitelka ZUŠ E. Marhuly v Ostravě – M. Horách za sdružení Múza.

Poté již orchestr přivítal dirigenta večera Stanislava Vavřínka a první sólistku večera, Terezii Kovalovou, která přednesla „Salut d´Amour, op. 12“ Edwarda Elgara. Na stejném místě se představila před lety ještě coby konzervatoristka v cyklu pro mladé hudebníky Jeunesse Musicale, od té doby jsme ji mohli v různých oborech zaznamenat opakovaně. V průběhu večera vystoupila také s písní „Mít rád bližního svého“ autora Andrewa Lloyda Webbera z muzikálu Jesus Christ Superstar a v části „Aprilios“, autorské skladby Beaty Hlavenkové. Dalšího sólistu večera, klavíristu Ivo Kahánka, netřeba dlouze představovat. Patří mezí současné klavírní špičky a značnou část věnuje také činnosti pedagogické. V jeho podání zaznělo Finale z Čajkovského „Klavírního koncertu č. 1 b-moll, op. 23“ a jeho hra i vizuálně strhla nejednoho diváka, zejména ty nejmenší.

Beata Hlavenková, působí na české hudební scéně mnoho let. Skvělá klavíristka a skladatelka byla v tento večer také interpretkou svých skladeb. Součástí působivých symfonických aranžmá byly i sborové party, které zazněly v podání Ostravského dětského sboru (sbormistr Jan Mlčoch) a DPS Muzika (sbormistryně Pavla Dědičová). Part sólového violoncella opět přednesla Terezie Kovalová. Barevné a zvukomalebné skladby plné jinotajů a současné poezie, ale i nepravidelných rytmů, byly zajímavé také opticky. Kromě předsunutého sólového klavíru, stály pod pódiem se svými sbormistry i samotné sbory, čítající 65 členů. Posluchači / diváci tedy byli svědky tří paralelních dirigentů, každého s osobitým stylem a gestem, a zároveň kompaktního zvuku celé skladby. V podání čistě sborovém pak zaznělo „Panis angelicus“ Césara Francka – dětsky křehké, ale výrazově plastické.
Závěrečná skladba Wojciecha Kilara „Krzesany“ byla impozantním zakončením celého večera. Skladatel zde cituje lidové motivy, rytmy a tance z polského Zakopaného a patrně nikdo v sále nezůstal prost emocí. Dynamická škála pohybující se od piana až po fortissimo a energetická smršť nenechala publikum takřka nadechnout. Jakkoli zní skladba současně jako by byla napsána takřka před pár dny, premiérována byla již v r. 1974. Ať už milovník soudobé hudby či nikoli, v každém rezonovala skladba ještě dlouho po skončení večera.

A poté se všichni interpreti shromáždili na i pod pódiem a více než stovka defilujících muzikantů a zpěváků sklidila potlesk a ovace. Rozloučení z úst moderující Lady Bělaškové uzavřelo letošní Muziádu, završilo velké úsilí dětí a pedagogů a zároveň bylo také jednou z pomyslných teček za kapitolou samotného místa, které je spjato s Janáčkovou filharmonií i ostravskou uměleckou scénou. Stará budova Domu kultury města Ostravy ustupuje novému projektu a my se – věříme – sejdeme v novém koncertním prostoru.
Eva Polášková